Jsi Goth ?
7. září 2007 v 15:07
|
Testy
Tak, ted si dáme malej testík...
Jednoduše si odpovídej na papír ANO, NE
1)Nosíš černé oblečení víc, než je zdrávo?
2)Nosíš spousty náramků, s podivnýma, blýskajícíma se přívěskama?
3)Nosíš trička s rokovýma skupinama?
4)Nosíš černobílý make-up??
5)Si introvert?
6)Si samotář?
7)Trávíš vštšinu volnýho času sám/a?
8)Nerad/a se seznamuješ s novýma lidma?
9)Trpíš depresema?
10)Trpíš sebepoškozováním?
11)Máš častou bolest hlavy, zad, břicha ....?
12)Máš sklony k upírství?
13)Chodíš na procházky raději večer (za tmy), než ve dne?
14)Máš raději zimu a podzim než jaro a léto?
15)Sou tvý nejoblíbenější barvy černá, rudá až krvavá a tmavě modra?
16)Líbí se ti gothická muzika (Marilyn Manson..)?
17)Líbí se ti goth moda?
18)Líbí se ti goth literatura?
19)Líbí se ti goth obrázky?
20)Kreslíš goth obrázky?
21)Píšeš goth literaturu?
22)Neuznáváš autoritu (jeptišky, komeníky, učitele..)?
23)Nemáš rád/a blbý (i jiný) keci o církvi, bohu aj.?
Vyhodnocení
Ano= 1bod
Ne=0bodů
23bodů - jsi goth a víš to!
22-16bodů - jsi 100% goth!
15-11 - pořád eště si goth.
10-4 - možná budeš goth.
3-0 - Ty nejsi goth!!!
Ano= 1bod
Ne=0bodů
23bodů - jsi goth a víš to!
22-16bodů - jsi 100% goth!
15-11 - pořád eště si goth.
10-4 - možná budeš goth.
3-0 - Ty nejsi goth!!!
Známí vlkodlaci ....prý ...
6. září 2007 v 19:46
|
WOLF
illes Garnier
Garnier pocházel z kraje, kde se to vlky jen hemžilo, a jako vlkodlaci tu byli v letech 1520 až 1575 odsouzeni čtyři lidé.Byl to samotář a hromadný vrah, který údajně požíral děti, co se zatoulaly daleko od domova. Svědci, kteří ho viděli tato zvěrstva páchat, tvrdili, že na sebe někdy bere podobu vlka. Když pak Garniera chytili, přiznal se, že se skutečně proměňoval ve vlka a že zabíjel a požíral děti. Byl proto obviněn z odporných zločinů lykantropie a čarodějnictví a 18. ledna1573 byl zaživa upálen ve východofrancouzském Dôle.
Peter Stubbe
Pocházel s Kolína nad Rýnem. Vlastnil prý kouzelný opasek, který mu údajně daroval sám Ďábel a umožňoval mu na sebe brát podobu vlka. Zavraždil a snědl 13 dětí (včetně vlastního syna) a dvě těhotné ženy. Stubbe byl 28. října 1589 lámán v kole, sťat a upálen.
Ačkoli se zdá, že většina odsouzených vlkodlaků byli několikanásobní vrazi stižení psychózou, mají vlkodlakové i mírumilovnější stránku. Roku 1692 vyprávěl osmdesátiletý venkovan Thiess soudcům v Jurgensburgu, v tehdejší ruské provincii Livonsko, že se třikrát za rok promění ve vlka. Proměnit se ve zvíře a bojovat ve prospěch svého lidu byl osud, který mu byl ohlášen již v den zrození. V noci před svatou Lucií, před svatým Janem a o svatodušních svátcích se prý společně s dalšími livonskými vlkodlaky vydával na cestu do pekla, kde bojovali s ďábli a černokněžníky o nadcházející úrodu. Thiess byl zřejmě pokračovatelem dávné tradice snových bitev o plodnost, v nichž někteří lidé bojovali ve zvířecí podobě.
Garnier pocházel z kraje, kde se to vlky jen hemžilo, a jako vlkodlaci tu byli v letech 1520 až 1575 odsouzeni čtyři lidé.Byl to samotář a hromadný vrah, který údajně požíral děti, co se zatoulaly daleko od domova. Svědci, kteří ho viděli tato zvěrstva páchat, tvrdili, že na sebe někdy bere podobu vlka. Když pak Garniera chytili, přiznal se, že se skutečně proměňoval ve vlka a že zabíjel a požíral děti. Byl proto obviněn z odporných zločinů lykantropie a čarodějnictví a 18. ledna1573 byl zaživa upálen ve východofrancouzském Dôle.
Peter Stubbe
Pocházel s Kolína nad Rýnem. Vlastnil prý kouzelný opasek, který mu údajně daroval sám Ďábel a umožňoval mu na sebe brát podobu vlka. Zavraždil a snědl 13 dětí (včetně vlastního syna) a dvě těhotné ženy. Stubbe byl 28. října 1589 lámán v kole, sťat a upálen.
Ačkoli se zdá, že většina odsouzených vlkodlaků byli několikanásobní vrazi stižení psychózou, mají vlkodlakové i mírumilovnější stránku. Roku 1692 vyprávěl osmdesátiletý venkovan Thiess soudcům v Jurgensburgu, v tehdejší ruské provincii Livonsko, že se třikrát za rok promění ve vlka. Proměnit se ve zvíře a bojovat ve prospěch svého lidu byl osud, který mu byl ohlášen již v den zrození. V noci před svatou Lucií, před svatým Janem a o svatodušních svátcích se prý společně s dalšími livonskými vlkodlaky vydával na cestu do pekla, kde bojovali s ďábli a černokněžníky o nadcházející úrodu. Thiess byl zřejmě pokračovatelem dávné tradice snových bitev o plodnost, v nichž někteří lidé bojovali ve zvířecí podobě.
Lykantropie...úvod a vysvětlení
6. září 2007 v 19:41
|
WOLF
V 16. a 17. století patřila víra v existenci vlkodlaků k nejrozšířenějším pověrám v Evropě. Stala se dokonce i součástí víry v upíry, kdy byli lidé přesvědčeni o tom, že upír na sebe může brát vlčí podobu. Snadněji pak útočil na svou oběť skokem na hrdlo, aby mohl lépe pít lidskou krev. Problematika vlkodlactví je však mnohem složitější, než by se na první pohled zdálo…
Klademe-li si otázku, jak víra ve vlkodlaky vlastně vznikla, záhy zjistíme, že odpověď není vůbec jednoduchá. Vlkodlactví totiž obsahuje velmi výrazné faktory náboženské, sociologické i kriminologické, přičemž každý z nich působil uvnitř tehdejší středověké společnosti velice dlouho. Víra ve vlkodlaky tak byla výslednicí určitého společensky působícího procesu, kde hlavní roli sehrávala nevzdělanost, náboženské tmářství a částečně i jisté kultovní historické dědictví, sahající hluboko do minulosti. Už v prehistorickém stádiu vývoje lidských dějin symbolizoval vlk, jinde šakal nebo kojot, smrt. Tehdy si pravěcí lidé, nahánějící zvěř v tlupách, všimli, že stejným způsobem loví kořist i vlci ve smečkách a zpravidla vždycky úspěšně. Právě tady lze vysledovat stopy po rituálech, při nichž lidé doby kamenné navlékali na sebe před lovem vlčí kůže v naději, že jim to pomůže k úspěchu. Někteří dokonce ve vlčích kůžích i lovili. Ta absorbovala lidský pach a bylo tak možné snáze se ke kořisti přiblížit. Vlk se později stával mezi prvobytně pospolnými kmeny i rodovým znamením a byl vzýván jako přírodní božstvo. Koneckonců, v Evropě patřili vlci až do hlubokého středověku k nejrozšířenějším a nejnebezpečnějším šelmám.
Vlk, respektive šakal patřil i k významným božstvům staroegyptské civilizace. Bůh se šakalí hlavou Anúbis byl i zde bohem smrti a podsvětí, jeho vzývání bylo spojeno s kněžskými rituály, připomínajícími pozdější černou magii. Vlk stojí i na počátku římské civilizace. Byla to slavná římská vlčice, která podle staré pověsti odkojila legendární zakladatele Říma, Romula a Rema. I u starých Germánů byl vlk významným atributem boje a války. Lidé vypozorovali, že když tato šelma zaútočí, téměř nikdy se nevzdává. Pozornosti jistě neunikla ani inteligence těchto zvířat, která svou kořist napadají většinou až ve chvíli, kdy si jsou jistá svou převahou.
Vlk, ve spojení s krutostí, násilím a smrtí, tak vždy patřil mezi nejvýznamnější symboly nejstarších náboženských představ lidí. Dalo by se říci, že to byl velice výrazný duchovní archetyp lidské civilizace už v raných etapách jejího vývoje, byť se většinou nejednalo o symboliku právě pozitivní, a u některých pohanských národů bývaly vlčí rituály dokonce spojovány s krvavými lidskými obětmi. Nástup křesťanského náboženství však zdaleka neznamenal vymýcení starých pohanských zvyků, tradic a rituálů. Pohanské představy o démonech a tajemných silách přírody dál přetrvávaly a získávaly nový rozměr v alchymii a okultismu. Právě 16. století bylo érou nového vzepjetí magie, díky přechodnému, renesančnímu uvolnění duchovního života feudální společnosti, které přervalo dogmatický úzus dosud asketicky pojímaného křesťanství. Sama církev se zmítala v té době ve vážných problémech, které měly svůj vnější výraz v nástupu protestantského reformismu a věroučných sporech. Proto se hledaly nové cesty, jak proniknout do tajemství lidského bytí, přírody i božích zákonů. Alchymie, magie a další okultní praktiky byly jednou z takových cest, ruku v ruce s rostoucí pověrčivostí.
Bylo by ovšem mylné se domnívat, že církev stála zcela stranou tohoto procesu rostoucího zájmu o tajemno všeho druhu. Svým způsobem se tohoto boomu sama účastnila. Vyhlášením boje s čarodějnictvím v duchu nechvalně proslulého spisu Kladivo na čarodějnice se především katolická církev staví do pozice strážce křesťanské víry. Tento boj je zároveň součástí jejího vlastního boje za nové duchovní sjednocení křesťanstva i obnovou jejích otřesených mocenských pozic a návratu ke stavu, kdy byla jedinou duchovní společenskou silou, kterou sice nikdy být nepřestala, ale ztratila svou dřívější razanci v tvorbě a ovlivňování náboženského života, jenž plynul svou vlastní setrvačností. Vrcholní představitelé kléru věděli, jak mocná je lidská pověrčivost, vždyť i mnozí církevní hodnostáři byli v jejím zajetí a nyní ji hodlali využít ve svůj prospěch. V rámci boje s čarodějnictvím bylo totiž možné se zároveň vypořádat s heretiky, odpadlíky a vůbec se všemi, kdo inklinovali k volnomyšlenkářství, či praktikovali takové způsoby jednání, jež církev považovala vždycky za škodlivé a nežádoucí. Mělo to jednu výhodu. O tom, kdo je kacíř, čaroděj, nebo čarodějnice, měla rozhodovat církev sama. Mohla se tak zbavovat všech svých skutečných i domnělých protivníků. A hysterie, rozpoutaná mezi nevědomými lidmi, jí v tom byla výtečným pomocníkem.
Lykantropie a její odnože
6. září 2007 v 19:41
|
WOLF
Dnes jsou vlkodlaci námětem řady hororových filmů a jen málokdo se už při nich třese hrůzou. Tak tomu ale nebývalo vždycky. Ještě před pár staletími lidé skutečně věřili, že existuje proměna některých lidí ve vlky, zejména při měsíčním úplňku, kdy bylo nebezpečné vycházet ven. O přímé vazbě honů na čarodějnice s vlkodlactvím (lykantropií) svědčí i kdysi všeobecně rozšířená víra, že se čarodějnice sjíždějí ke svým shromážděním (sabatům) na vlcích a pak se samy ve vlky proměňují, aby napadaly lidi i jiná zvířata. Když byl vlkodlak smrtelně zraněn, vracel se těsně před smrtí zpět do lidské podoby. Bohužel, k šíření těchto pověr přispívaly i případy velmi závažné násilné trestné činnosti duševně nemocných jedinců.
Je znám případ jistého Francouze Gillese Garniera, hromadného vraha z 16. století, který zabíjel zatoulané děti a živil se jejich masem. O podobné případy kanibalismu osob žijících osamoceně v odlehlých pustinách nebyla ve středověku nouze. Když byl Gilles Garnier posléze lapen, nejenže se na mučidlech přiznal ke svým strašlivým zločinům (které mu však byly stejně prokázány), ale tvrdil o sobě, že se proměňoval ve vlka a pak zabíjel vše živé. Nakonec byl obviněn z čarodějnictví a v lednu roku 1573 upálen.
Také Němec Peter Stube byl v 16. století odsouzen za to, že zavraždil ve své údajné vlčí podobě řadu dětí i několik těhotných žen. I jemu byl prokázán kanibalismus a po předchozím mučení ho roku 1589 také upálili.
Známý je i případ nezletilého vraha Jeana Greniera, slabomyslného pasáka, který údajně zabíjel malé děti oblečen do vlčí kůže. Pozůstatky jeho obětí se ale nikdy nenašly, a tak ho roku 1603 zprostil soud žaloby a tento slabomyslný mladík byl doživotně internován v jednom klášteře, kde za šest let zemřel. Jeho soudci dospěli při vyšetřování k závěru, že si hoch vymýšlel, a i když zřejmě nevraždil, mohl být pro své okolí nebezpečný.
Tyto a mnoho jiných kriminálních případů údajné lykantropie měly na šíření víry ve vlkodlaky nemalý vliv. Soudy s těmito zločinci se těšily velkému zájmu obyvatelstva, vždyť nebylo běžné chytit »vlkodlaka«. Jsou však ale i jiné odnože vlkodlactví, které přispívaly k umocňování této pověry. V Anglii se například zjevovali černí psi, především v místech starých pohanských kultů, ale i jinde. Černý pes se například zjevil po prudké bouřce v kostele v městečku Bungay. Dva z věřících, kteří se uvnitř zrovna modlili, černý pes zabil a třetího těžce zranil rozsáhlým popálením. Mnoho předmětů poblíž kazatelny stačil přízrak ještě poničit a potom zmizel. Dnešní badatelé se domnívají, že popis řádění tohoto černého psa připomíná fenomén kulového blesku. Proč ale právě »černý pes« a nikoli »zářící pes«? To už prý zapracovala lidská fantazie…
Podobná zjevení černých psů údajně pronásledovala řadu osob, žijících v 19. století například v americkém státě Missouri, kde byla víra ve vlkodlaky rovněž silně zakořeněná. Avšak nejvíc případů tohoto zjevení přece jen pochází z východní Anglie, z míst, kde dodnes leží prehistorické kamenné svatyně. Podobná místní legenda inspirovala později i A. C. Doyla k napsání bestselleru o psu baskervillském.
Je zde ale ještě něco, na co bychom neměli zapomínat. Totiž případy skutečné lykantropie, tedy lidí, kteří se stali »vlky« nikoli z důvodu svých zločinných úmyslů, ale kvůli osobním tragédiím, jež je potkaly. Z literatury známe dva nejznámější prototypy - Tarzana a Mauglího. Jde o vzácné případy osob, které skutečně odchovala divočina, a ony tak dočasně ztratily své lidské instinkty. Snad nejproslulejší je ale skutečný případ indických dětí Amaly a Kamaly, nalezených v roce 1920 v džungli, které skutečně odchovali vlci. Tato lidská »vlčata« nikdy nezískala zpět své lidství. Běhala po čtyřech, vrčela, kousala a škrábala a v zajetí se naučila reagovat jenom na určité povely. Pokud by Amala s Kamalou vyrostly v džungli, izolovány od lidí, staly by se možná jednoho dne skutečnými lidskými »vlkodlaky«. Mladší Amala zemřela už po roce zajetí (nebyly jí ještě ani 3 roky - pozn. aut.), mnohem starší Kamala ji přežila ještě o devět let. Zvládla pouze jednoduché práce. Historie zná i další případy »divokých dětí«. V roce 1729 našli podobně zvlčilého chlapce poblíž Hannoveru. Živil se sběrem kořínků, kůrou i drobnými hlodavci a ptáky. Byl převezen do Anglie, kde o něj pečovala církev. Mluvit se nikdy nenaučil. Kdyby nebyl nalezen, měli by v Německu asi o jednoho »vlkodlaka« více. Kolik podobných případů odložených dětí, vychovaných vlky či jinými zvířaty, se asi ve středověku odehrálo? Kolik mentálně zaostalých jedinců vyrostlo v divočině až do dospělosti, aby se z nich posléze stali masoví vrazi a kanibalové? Nebyl nakonec i případ již uváděného Gillese Graniera jen odrazem podobné reality? Propojením mýtických tradic o zbožšťování vlků a skutečné, objektivně existující lykantropie? Zdá se, že to nelze vyloučit…
Lykantropie a věda
6. září 2007 v 19:39
|
WOLF
Leccos o lykantropii napovídá i dnešní věda, především medicína. Například v odlehlých oblastech Balkánu, kde byla víra ve vlkodlaky, upíry a jiné démony zvlášť pevně zakořeněná, se dlouho v povědomí tamního horského obyvatelstva udržoval pohanský kult krve. Věřilo se, že lidská krev má kouzelné účinky, a to nejen jako prevence proti různým neduhům, ale i jako omlazující prostředek. Lidská krev byla používána i k rituálům černé magie ve spojení se zaříkávadly proti nemocem. Mnoho lidí trpělo chudokrevností, nedostatkem důležitých minerálů a konzumace zvířecí a v krajním případě i lidské krve zdravých jedinců byla považována za významný léčebný prostředek. I lékaři, ošetřující v roce 1492 umírajícího Innocence VIII., provedli drastickou transfúzi u tří mladých chlapců, aby odvrátili papežovu smrt. Papež sice odmítl lidskou krev vypít, protože to považoval za těžký hřích, ale všichni chlapci, oslabení nadměrnou ztrátou krve, následkům této transfúze podlehli.
Známé jsou i případy bestiálních vražd mladých dívek, služebných české šlechtičny Kateřiny Bechyňové z Lažan, nebo uherské hraběnky Alžběty Báthoryové z Čachtic, které věřily, že jim bylinné koupele s příměsí lidské krve zachovají krásu a věčné mládí. Tyto, svého druhu extrémní případy přesvědčivě dokládají, jak byl tehdy kult léčebných účinků lidské krve rozšířen.
Lykantropie však měla své racionální jádro i v něčem jiném. Lze za ni dnes považovat i velice vzácné onemocnění, které vzniká při dlouhodobém a téměř totálním nedostatku železa a některých dalších látek v lidském organismu. Následkem absence železa docházelo například k deformacím obličejové části hlavy, kdy se protahovala dopředu dolní i horní čelist a tvář takto postižené osoby pak připomínala skutečně zvířecí tlamu. Tito lidé, vyvržení ze společnosti jako »vlkodlaci«, byli nuceni žít v ústraní a opatřovali si jídlo všemi dostupnými prostředky: krádežemi i loupežemi. Jejich samota po čase způsobovala vážné duševní poruchy končící nezřídka i šílenstvím a kanibalismem. Moderní medicína dokládá, že konzumace krve rozvoj lykantropie jako nemoci skutečně zastavovala, poněvadž tito »vlkodlaci« tak získávali živiny, jejichž akutním nedostatkem trpěli. Vlkodlactví tak mělo i tohle pozadí, jež přispívalo k šíření legend o převtělování »prokletých« lidí ve vlky. Podle dobrozdání dnešní medicíny mohlo být vlkodlactví podmiňováno především duševními nemocemi, mezi nimiž dominovalo rozštěpení osobnosti - schizofrenie, přičemž se například vliv měsíčního úplňku mohl projevovat jako aktivátor záchvatů. Statisticky je prokázáno, že v období úplňku stoupá počet násilných trestných činů i nemocí. Proto i velmi dávné představy, že právě při úplňku dochází k oněm transformacím některých lidí ve vlky, nemusely být až tak neopodstatněné a vycházely z tradic a pozorování mnoha generací. Dnes už sotva můžeme spočítat, kolik psychicky narušených osob se stalo obětmi středověkého pronásledování čarodějnic, vlkodlaků či upírů. Jeden z nejproslulejších lovců čarodějnic a vlkodlaků ve Francii přelomu 16. a 17. století, Pierre de Rousteguy, se chlubil tím, že dal upálit na 600 lidí. Jak sám zaznamenal, začalo roku 1613 v kostele v Amou asi 40 žen najednou štěkat a výt. Snad šlo o projev nějaké masové hysterie, ale postižené osoby byly obviněné z čarodějnictví a skončily na hořících hranicích. V Německu pak v průběhu 16. a 17. století skončilo na popravištích a v ohni nejméně sto tisíc lidí pro podezření z čarodějnictví či vlkodlactví.
Jedno dnes víme jistě. Ve většině případů šlo o oběti psychických poruch a masové hysterie, již pomáhalo rozpoutat církevní tmářství křesťanské civilizace - jev, jenž u jiných kultur tehdejšího světa neměl obdoby. Šlo o výsledek zvrácené víry křesťanského extremismu v té nejkrutější podobě, který zůstává trvalým svědectvím i varováním před zneužitím jakéhokoli náboženství pro ryze mocenské a antihumánní cíle.
VLkondlaci neboli Lykantropie
6. září 2007 v 19:38
|
WOLF
Lykantropie je fenomén starý snad jako lidstvo samo. Je však těžké stanovit v kterém momentu vývoje se ze zvířete stal člověk a stejně těžké je říci, kdy začal mít potřebu se proměňovat zpět ve zvíře.
Důvodem mohla být potřeba bezprostředního kontaktu s přírodou jako hlavním hybatelem věcí, tím kdo dává i bere. Nebo v kulturách, kde byla zvířata uctívána, mohla být proměna v ně aktem zbožštění.
Symbolika zvířat se objevuje snad ve všech kulturách a náboženstvích, které jsme měli možnost poznat. Známe různé bizoní, ptačí a vlčí muže, kočičí ženy, většina egyptských bohů a amerických Velkých duchů na sebe brávala zvířecí podobu, šamani přírodních kultur se v transu stávali zvířaty uctívanými i těmi, která bylo třeba ulovit. Od nagualismu, tedy psychického (astrálního) spojení člověka se zvířetem je velmi blízko ke spojení, či snad prolnutí, fyzickému.
Důvodem mohla být potřeba bezprostředního kontaktu s přírodou jako hlavním hybatelem věcí, tím kdo dává i bere. Nebo v kulturách, kde byla zvířata uctívána, mohla být proměna v ně aktem zbožštění.
Symbolika zvířat se objevuje snad ve všech kulturách a náboženstvích, které jsme měli možnost poznat. Známe různé bizoní, ptačí a vlčí muže, kočičí ženy, většina egyptských bohů a amerických Velkých duchů na sebe brávala zvířecí podobu, šamani přírodních kultur se v transu stávali zvířaty uctívanými i těmi, která bylo třeba ulovit. Od nagualismu, tedy psychického (astrálního) spojení člověka se zvířetem je velmi blízko ke spojení, či snad prolnutí, fyzickému.
Podle dostupných zdrojů, a že jich vpravdě není mnoho, málokterý dlak nebo zvěromág rád hovoří o svých intimních záležitostech, je pravděpodobné, že lykantropii způsobuje nějaký činitel v krvi, nazvěme ho agens lycanthropus. Podle toho, jak se tento element do krve dostane, lze lykantropii rozdělit na tři druhy:
vrozená,
získaná,
naučená.
vrozená,
získaná,
naučená.
V případě vrozené lykantropie by tímto elementem mohla být dědičná informace, která, pokud je v krvi narozeného jedince aktivována, stává se tento dlakem. Jako mnoho dalších dědičných vlastností, není pravidlem, že se dlačím rodičům narodí dlak. Po mnoho generací může být tato vlastnost ukryta ve šroubovici DNA a objevit se nečekaně v rodině, kde nikdo netuší, že mají mezi předky lykantropa.
Teorie genu, však nestačí pro vysvětlení získané lykantropie. Neexistuje totiž gen, který by byl přenosný z krve jednoho jedince do krve druhého, jak se to děje při pokousání člověka dlakem. Zde se jako vysvětlení nabízí nákaza. Tato teorie, ač poměrně rozšířená, se mi nezdá být opodstatněná, nemyslím si totiž, že lykatropie je nemoc, nebo vada.
Existují také prameny, které získanou lykantropii popisují jako probuzení neaktivního činitele v krvi jedince aktivním, který do jeho krve přechází při pokousání. Znamenalo by to, že člověk, který nemá v krvi obsažen agens, nemůže být pokousáním nakažen. Tuto teorii nevyvracím ani nepotvrzuji.
Existují také prameny, které získanou lykantropii popisují jako probuzení neaktivního činitele v krvi jedince aktivním, který do jeho krve přechází při pokousání. Znamenalo by to, že člověk, který nemá v krvi obsažen agens, nemůže být pokousáním nakažen. Tuto teorii nevyvracím ani nepotvrzuji.
Vysvětlení původu dlactví nabízí podle mě teorie naučené lykantropie. Domnívám se totiž, že šaman, zběhlý v přeměňování ve zvíře, mohl tuto schopnost, kterou dosud vždy aktivoval vědomě pravděpodobně v nějakém stavu změněného vědomí, zakódovat do své krve, tak, aby ji nemusel vždy složitě vyvolávat vědomě, ale aby aktivátorem byl například úplněk, kdy kmen konal obřady. Takto zakódovaný činitel mohl přecházet na šamanovy potomky, stejně jako při zasvěcovacím obřadu na šamana-čekatele, který tak nebyl nucen složitě se přeměňování učit. Činitel uložený v krvi se tak mohl začít postupně šířit a nekontrolovatelně zabydlovat v lidské populaci.
Domnívám se, že potomci šamanů - zvěromágů byli postaveni před dvě možnosti, mezi kterými nemohli volit. Buď se narodili jako dlaci bez možnosti tuto vlastnost vědomě ovlivňovat, nebo se u nich dědičný činitel neprojevil, i když ho předávali dál do genové výbavy svých potomků. Pokud by se tito jedinci chtěli stát zvířecími šamany, museli by se přeměnu sami naučit. Domnívám se totiž, že bez znalosti mechanismu spouštění přeměny, není možné ji vědomě provádět, přestože se u jedince dlačí činitel v krvi nachází.
Domnívám se, že potomci šamanů - zvěromágů byli postaveni před dvě možnosti, mezi kterými nemohli volit. Buď se narodili jako dlaci bez možnosti tuto vlastnost vědomě ovlivňovat, nebo se u nich dědičný činitel neprojevil, i když ho předávali dál do genové výbavy svých potomků. Pokud by se tito jedinci chtěli stát zvířecími šamany, museli by se přeměnu sami naučit. Domnívám se totiž, že bez znalosti mechanismu spouštění přeměny, není možné ji vědomě provádět, přestože se u jedince dlačí činitel v krvi nachází.
Pokud se tedy chtěli stát šamany, museli nastoupit složitou cestu hledání a následné přeměny někde v buněčných strukturách vlastního já, spouštějící řetězovou reakci měnící samotnou podstatu jejich tělesného bytí.
Domnívám se, že složitost této přeměny je na hranici našeho chápání. Domnívám se, že je k ní potřeba jistá dávka počáteční energie nutné k přesunu elementárních částic uhlovodíkových vzorců. Domnívám se, že čím je zvíře, do kterého se mág přeměňuje méně biologicky příbuzné člověku, tím je tato potřebná energie větší. Také si myslím, že přeměna ve zvíře, které je objemově menší s sebou nese potřebu komprese tělesné hmoty, která se při přeměně zpět může projevit například silnou dehydratací nebo úbytkem tělesné hmotnosti. Tělo se při kompresi zbavuje vody, která tvoří jeho značnou část, odpařením do vzduchu. Část tělesné hmoty, která by menšímu zvířeti přebývala, nebo ho činila příliš těžkým, je převedena do antihmoty, tak, aby byl objem tělesné hmoty v trojrozměrném prostoru vyvážen.
Domnívám se, že přeměna vyžaduje hlubokou znalost vlastní fysiologie, somatologie, histologie, biochemie a neméně hlubokou znalost o zvířecím druhu, ve který se mág proměňuje. Také znalost fyzikálních zákonů našeho světa, elementárních částic, transformace energie a to nezbytně, protože celý proces proměny je zřejmě energeticky náročný.
Jakákoli i drobná chyba například při změně struktury DNA by mohla zapříčinit nevratné zhroucení fysického těla.
Domnívám se, že složitost této přeměny je na hranici našeho chápání. Domnívám se, že je k ní potřeba jistá dávka počáteční energie nutné k přesunu elementárních částic uhlovodíkových vzorců. Domnívám se, že čím je zvíře, do kterého se mág přeměňuje méně biologicky příbuzné člověku, tím je tato potřebná energie větší. Také si myslím, že přeměna ve zvíře, které je objemově menší s sebou nese potřebu komprese tělesné hmoty, která se při přeměně zpět může projevit například silnou dehydratací nebo úbytkem tělesné hmotnosti. Tělo se při kompresi zbavuje vody, která tvoří jeho značnou část, odpařením do vzduchu. Část tělesné hmoty, která by menšímu zvířeti přebývala, nebo ho činila příliš těžkým, je převedena do antihmoty, tak, aby byl objem tělesné hmoty v trojrozměrném prostoru vyvážen.
Domnívám se, že přeměna vyžaduje hlubokou znalost vlastní fysiologie, somatologie, histologie, biochemie a neméně hlubokou znalost o zvířecím druhu, ve který se mág proměňuje. Také znalost fyzikálních zákonů našeho světa, elementárních částic, transformace energie a to nezbytně, protože celý proces proměny je zřejmě energeticky náročný.
Jakákoli i drobná chyba například při změně struktury DNA by mohla zapříčinit nevratné zhroucení fysického těla.
Domnívám se, že zvěromágové, kteří svou proměnu provádí vědomě a i ve zvířecí podobě udržují kontinuitu své osobnosti, myšlení, vzpomínek a vlastností, stejně jako dlaci užívající lektvary na zachování "zdravého rozumu", mohou být důkazem, že duše se v lidském těle neváže k žádné části jeho fysis, že nesídlí ani v mozku ani v srdci, protože v těch dochází při přeměně ke změnám, zvlášť v mozku zásadním, které by jistě zapříčinily ztrátu částí tohoto souboru, který nazýváme duše.
Dlaci a tedy i zvěromágové jsou známi svojí provázaností s astrálním světem. Astrální protějšek bytosti v podobě jakési aury je svázán s jejím fysickým bytím bez ohledu na jeho formu. To mě vede ke spekulaci:
Pokud existuje pro všechny fysické formy jedné bytosti jeden astrální protějšek, nebo chcete-li jedna duše, je to pro dlaky, kteří svým dlactvím trpí, naděje. Domnívám se, že vydají-li se cestou vnitřního poznání a nebudou-li se sami sobě vzpírat, ale naopak svou dvojakou podstatu hluboce vnitřně přijmou, mohou ji skrze svou astrální podstatu rozumově ovládat, protože jejich duše je přenosná do jakékoli jejich fysické formy.
Dlaci a tedy i zvěromágové jsou známi svojí provázaností s astrálním světem. Astrální protějšek bytosti v podobě jakési aury je svázán s jejím fysickým bytím bez ohledu na jeho formu. To mě vede ke spekulaci:
Pokud existuje pro všechny fysické formy jedné bytosti jeden astrální protějšek, nebo chcete-li jedna duše, je to pro dlaky, kteří svým dlactvím trpí, naděje. Domnívám se, že vydají-li se cestou vnitřního poznání a nebudou-li se sami sobě vzpírat, ale naopak svou dvojakou podstatu hluboce vnitřně přijmou, mohou ji skrze svou astrální podstatu rozumově ovládat, protože jejich duše je přenosná do jakékoli jejich fysické formy.
Co si já myslím o vlcích ...
6. září 2007 v 19:15
|
WOLF

Podle mně jsou vlci velmi nepochopení tvorové. Časté legendy o nich vyprávějí nejděsivější historky v nichž se vlci mnění na vrahy a krvežíznivce.Už od pradávna lidé braly vlky jako nemilosrdné dravce. Vlci jsou stejní jako všechna zvířata ... Mají vše co k lidem i zvířeti patří a tím myslím city... vždyť vlci nejsou tak až odlišní lidem, dokážou si hrát, lovit, plavat, vytvářejí rodiny, ketré chrání , mají mateřské pudy, vedou mezi sebou rozepře i boje a hlavně se snaží přežít. A přežití jim lidé moc nepřejí už jen v Kanadě loví vlci ovce, aby se nažrali jinak by pozdechaly hlady a kvůli tomu je zabíjejí.... Vždyť vlk je nejen krásný, ale i přátelský, když získá k člověku důveru. :)
Agrippa von Nettesheim Heinrich Cornelius
3. září 2007 v 12:18
|
nejmenovaní ...

* 1486
+ 1535
Přírodní mystik a jeden z nejvýznamnějších okultistů 16. století. Jeho spisy o magii a okiltismu ovlivnily generace následujících myslitelů. Podobnějako Paracelsus přeešel svou dobu, a to mu přineslo nelibost u součastníků.Většinu svého života měl potíže s představiteli církve i státu.
Narodil se 14. září 1486 v Kolíně a vystudoval tamější univerzitu. Někteří životopisci uvádějí, že byl ze šlechtické rodiny, ale většina se shoduje, že jméno von Nettesheim přejal od zakladatelů Kolína. V mládí vynikal ve studiích, naučil se osm jazyků a hodně četl. Fascinovala ho alchymie , chemie, KABALA a HEMETIKA. Přitahovala ho myšlenka dosažení duchovní jednoty s božstvím.
První zaměstnání získal jako dvorní sekretář na dvoře Maxmiliána 1., svatého římského císaře a německého krále, který ho poslal do Paříže jako zvěda. Agrippa se však zapletl do místního politického sporu a musel odejít, což uškodilo jeho kariéře.
Ve 24 letech shromáždil obrovské množství znalostí, které sepsal do třísvazkového díla De Occulta Philosophica ( Okulitní filozofie) shrnujícího veškeré poznání o magii a okultismu své doby. Agrippa zastával názor, že MAGIE nemá nic společného s ďáblem nebokouzelnictvím , ale závisí na přirozených psychických darech, např jasnozřivosti. Při uplatňování magie věřil v konečnou sílu vůle a představivosti a v moc duše nad tělem : zrazený milenecmůže zemřít žalem. Dále uvedl, že člověk může dosáhnout nejvyššího poznání studiem harmonie přírody.
Agrippa se stal znalcem ASTROLOGIE , PŘEDPOVÍDÁNÍ BUDOUCNOSTI, NUMEROLOGIE a kouzelné síly drahokamů a kamenů. Astrální tělo posal jako "vůz bez duše" a tvril , že může opustit fyzické tělo jako světlo z lucerny. Říkalo se , že k předpovídání budoucnosti viužíval rituály NEKROMANCIE a vyvolával různé démony.
Okultní filozofie vyšla až 20 let po napsání. Mezitím Agrippa prožíval různá dobrodružství. V roce 1509 získal na francouzské univerzitě v Dole doktorát z předpovídáni budoucnosti a začal vyučoval kabaltu. Prací The Nobility of women (Ušlechtilost žen) se snažil vyhrát konkurt na opatrovníka Maximiliánovy dcery Margarety z Ghentu, ale místní mniši ho zavrhli jako kacíře, a tentýž rok byl nucen uprchnout do Anglie. Rok strávil na cestách po Evropě a zakládal tajné společnosti, měnil zaměstnání, protože díky scé bouřlivé povaze či okultním názorům musel brzy po svém příjezdu město opustit. Měl časté spory s církví a mnoho mnichů považoval za ignoranty a omezence. V manželství neměl štěstí - dvě ženy mu zemřeli a třetí ho citově a finančně zničila.
Within Temptation - videa
Within Temptation
2. září 2007 v 12:33
|
GOTHIC METAL
WITHIN TEMPTATION založil roku 1996 jejich současný kytarista Robbert Westerholt spolu se svou přítelkyní Sharon den Adel, která se postavila za mikrofon. Prvopočátky kapely však leží o trochu dále, kdy ještě před WT existovala kapela THE CIRCLE, ta po odchodu Sharon a Roberta vydala dokonce i jedno album ale již pod názvem VOYAGE. V této kapele působily i dnešní bubeník a druhý kytarista dnešní sestavy WT.
Zpěváci :
SHARON DEN ADEL- zpěv
datum narození : 12.7. 1974
hudební oblíbenci: Tori Amos, Type O´Negative, Paradise Lost, Björk, Alanis Morissete, Nirvana, Pearl Jam, Ayeron, Orphanage, Enigma
oblíbené filmy: Statečné srdce, Interview s upírem, Dracula, Pomáda, Tanec s vlky
mimohudební kvalifikace: marketingová manažerka
koníčky: kocour Humprhey, badminton, malování, čtení fantasy, kino, výlety, zahradničení

JEROEN VAN VEEN - baskytara
datum narození: 26.10.1974
znalost hry na další nástroje: bicí
další hudební projekty: The Jim Generator
Hudební oblíbenci: progresivní a symfonické metalové kapely
Oblíbené filmy: dvanáct opic, Americká krása, Klub rváčů, Leon, filmy od Monty Pythonů, sci-fi, horory, filmy Quentina Tarantina
mimohudební kvalifikace: webdesigner
koníčky: fanatický čtenář fantasy knížek
Nejšílenější zážitek s kapelou: :Na jednom koncetrtě v Bergen io Zoom začalo zpívat publikum Happy Birthday- pro mne.."
RUDOLF ADRIANUS JOLIE - kytara
datum narození: 19.4.1976
znalost hry na další nástroje: baskytaram klávesy, trochu bicí
další hudební projekty: Vals Licht
Hudební oblíbenci: Pain of Salvation, Incubus, Tori Amos, Cynic, Pat Metheny, Bill Frisell, NIN, Tribal Tech, Spock´s Beard
oblíbené filmy: Star Wars, LOTR, Šestý smysl
mimohudební kvalifikace:i mimo kapelu se živí jako učitel hry na kytaru v hudební škole v Tilburgu
koníčky: četba, pocení se v posilovně a hned potom pocení se v sauně
Nejsilnější zážitek s kapelou: "Na jednom koncertě, když jsem ještě nosil míničkovský účes, jsem pařil tak mohutně, že se mi vlasy zamotaly do mikrofonu. Bolelo to pekelně, ale vydržel jsem a hrál jsem dál. Cítil jsem se jako debil, hlavně proto, že přede mnou stála holka, do které jsem byl zamilovaný. Nikdy jsme se pak ale nedali dohromady( žádný div).
Zvláštní zamení: Nejsem příbuzný Angeliny Jolie!
ROBERT WESTERHOLT - kytara
datum narození: 2.1. 1975
znalost hry na další nástroje: klávesy, PC
hudební oblíbenci: Tori Amos, Paradise Lost, Rhapsody, Iron Maiden,
oblíbené filmy: Matrix, X-men, Statečné srdce
mimohudební kvalifikace: manažer v oblasti lidských zdrojů
koníčky: fanatický čtenář fantasy knížek
nejšílenější zážitek s kapelou: "Na jednom koncetrě v Rotterdamu se nám kvůli výpadku podladily klávesy o tři půltony. Když jsme spustili první skladbu, vznikl z toho celkem zajímavý efekt, ale ještě zajímavější bylo, že jsme všichni přestali hrát a začali ladit své nástroje, protože jsme nevěděli, co se děje. Na druhý pokus se už vše podařilo bez problémů."
MARTINUS JOHANNES EVERARDUS SPIERENBURG - klávesy
datum narození: 30.1.1975
hudební oblíbenci: mám strašně dlouhý seznam oblíbenců, a strašně dlouhý seznam hudby, kterou nesnáším:-) nejvíc ale poslouchám muziku v autě, např. Stinga, nebo Rammstein.
oblíbené filmy: Matrix
mimohudební kvalifikace: "Když jsem byl malý, chtěl jsem být opravářem výtahů"...
nejšílenější zážitek s kapelou:"První koncert s WT. Byl jsem tak nervozní, že jsem zapomněl hrát asi tak polovinu věcí."
.
STEPHEN VAN HAESTREGT - bicí
další detaily z jeho života nejsou známy
Jací jsou vlastně gothové?
29. srpna 2007 v 10:34
|
Gothická subkultura
Gothové, když se toto slovo vysloví na veřejnosti mnohé to zarazí, další si hned představí šíleného satanistu, který si ubližuje žiletkou a vypadá jako chodící výrobna stříbrných naušnic. Ale to je samozřejmě bujná představivost nezasvěcených. Gothové jsou citliví lidé, ano, čtete správně. Jsou citliví, poznamenaní životem. Mnozí z gothů byli přítomni tomu jak otec týrá matku. Mnozí gothové zažili na vlastní kůži co to je být týraný. Další z gothů zažili totální rozpad rodiny, psychické týrání, citové vydírání,... . Je toho spousta.
Takže co gothy spojuje a sjednocuje je hlavně schopnost porozumění. Jejich bolest ze života je dává dohromady. Jejich bolest jim dala to jací jsou nyní.
Je pravda, že někteří vypadají doslova jako démoni, ale za to může bolest.
Takže co gothy spojuje a sjednocuje je hlavně schopnost porozumění. Jejich bolest ze života je dává dohromady. Jejich bolest jim dala to jací jsou nyní.
Je pravda, že někteří vypadají doslova jako démoni, ale za to může bolest.
Gothové jsou jinak velice introvertní, až na nějaké výjimky by jste gothy nikdy na ulici nepoznali. Nejsou ten typ lidí, kteří by se rádi promenádovali, když už se goth promenáduje tak jedině na srazu, protože tam je dovoleno vše(proč taky děsit lidi na ulici, když může na srazu celá parta gothů děsit celé město).
Gothové nejsou špatní lidé, jen moc v životě trpěli, poznali život ze stránky, ze které mnoho lidí život ani nikdy nepozná. Ti co se potom nezabili nebo svou sebevraždu přežili se s tím naučili žít. Časem otupěli. Jediné co vám chci tímto říci je skutečnost, že gothové nejsou špatní lidé.













































